zen

1. února 2018 v 18:09 |  nahromadě
poslední dobou mám pocit, že se na mě dívá Buddha
tak, jako se říká dětem "Pámbíček to všechno vidí."
říkám si "Buddha to všechno vidí, ty debile."
"Big Buddha tě sleduje."
minimálně na mě mrká z přebalu knihy
O SMRTI A ZNOVUZROZENÍ se to jmenuje
stránky o věčnosti duše
popisy toho, jak má člověk při umírání ležet
a na co má myslet
co si má představovat
aby jeho duše našla ten správnej EXIT z tělesný schránky na dopisy
aby to umírání bylo takový úplně normální
úplně přirozený
klidný
"Věříš v nesmrtelnost duše?"
příště aspoň zalži.
pouštím si do uší cizí hlasy cizích mužů
vypráví o loukách a horkovzdušných balónech,
který odnesou všechny špatnosti pryč
a chrámech vprostřed lesů
a tichu
a že mám dýchat.
pouštím si do hlavy podprahový signály
hlasy, který něco šeptají
přijde mi to trochu nebezpečný
autohypnóza
třeba pak už nikdy nebudu tím, kým jsem teď
co by byl život bez nbezpečí
lotosový květy a čakry a energie a zákon přitažlivosti
pozitivní mysl
cynická skeptická
negativní
snažím se teda dýchat
myslet pozitivně
a převlíkat se čelem vzad Buddhovi.
říkala, že smrtí to nemůže končit,
že příroda je tak dokonalá,
že smrt nrmůže být koonečná stanice.
já myslím na zákon zachování energie
gymplácká fyzika tváří v tvář religionizmu
pokud energie nevzniká ani nezaniká,
pouze se jedna forma mění ve druhou,
dokážu udržet paniku na uzdě.
když jsem byla malá, nemohla jsem říct slovo "smrt",
ne z důvodů artikulace, ale kvůli významu
a taky jsem byla přesvědčená, že když neřeknu večer mámě a tátovi
"dobrou noc",
tak do rána umřou.
tak jsem čekala dlouho do noci, než přijde táta z práce,
abych jen otevřela dveře na chodbu a řekla:
"dobrou noc."
a pak mohla klidně usnout.
dodnes mám takový stavy, kdy jsem si tak nějak vědoma svojí existence,
jsem si skoro jistá, že prožívám depersonalizaci,
vylamuju se ven ze svýho těla
a nejsem s to pochopit, že já jsem já
a pak přijde ta myšlenka
UMŘEŠ UMŘEŠ UMŘEŠ
AŤ JSI COKOLI
JEDNOU, VŠAK POČKEJ...
a tak na mě kouká Buddha ze sytě červený knížky
O SMRTI A ZNOVUZROZENÍ se to jmenuje
a já se snažím ze všech sil zapomenut
co o smrti říkal Camus, Sartre, Kierkegaard
a většina mých oblíbených filozofů

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama