Bowie

22. ledna 2018 v 11:48 |  nahromadě
10/1/2018
vybavuje se mi to úplně přesně, čistě a jasně. ohřívala jsem se o žebra radiátoru, trochu tlačí do zad a zanechávají vertikály na kůži. asi sněžilo, asi jako dneska. určitě mrzlo, byl to jeden z těch mrazivých dní ledna. loni jsem zamrzla na celý dva měsíce, leden jsem strávila ve ztuhlosti jako hybernující had a v únoru už jsem ani nepředstírala, že hybernuju. jen jsem se snažila zachránit před mrazem. schovej si zbytečky tepla do sklenice od marmelády, v zimě se ti budou hodit. únor jsem strávila sledování měnící se oblohy, ráno sivá, v poledne šedivá a navečer zase další hnusnej odstín. minulej únor jsem se vykašlala na školu díky sílící zimě na mým mozku a pak musela dělat komisionálku kvůli absenci.
bylo to přesně před rokem, seděla jsem tady a plamínek svíčky plápolal, jen ten plamen a jinak tma. a Bowie, samozřejmě. seděla jsem na zemi a brečela a pokojem se rozléhal Life on a Mars. ty první tóny, klapky klavíru, hudba z Vesmíru a mně bylo nelehko na duši.
Bowie byl pro mě jako šedá eminence, pokaždý přítomnej v tom zlomovým okamžiku. pravá krása 70's, krása v odlišnosti, krása všech těch třpytek, krása glamu, krása holčičí revoluce a pusy namalovaný rudou rtěnkou. na nějakou dobu jsem byla posedlá filmem Velvet goldmine, dekadencí a Oscarem Wildem. vlastně pořád jsem.
Bowie byl u zrodu mý bisexuality, bláznosvství a bohémství. objevila jsem si ho sama, stejně jako všechny ty věci, který dnes dohromady skládají mě. věci z minulosti, desky, filmy, obrazy, básně...je to jeden z nejnádhernějších pocitů, když hovoří věci z minulosti, skrz desetiletí a někdy století, a já cítím tu zvláštní spřízněnost.
už je to rok, hřála jsem se o radiátor a nepochybně jsem se toho dne s někým pohádala, připadala si unavená a zoufalá. a pak jsem už jenom poslouchala hlas umělce, který už nebyl mezi živými a poprvý po několika měsících jsem si uvědomovala tu nekonečnou krásu, která navzdory mrazu, sněhu, rozbitým neuronům a dokonce smrti, která pořád přetrvává.
jsem tady, stejně jako před rokem. poslouchám Lady grinning soul, svíčka plápolá, elektrická kytara kvílí a Bowie je pořád naživu stejně jako vždycky, když ho poslouchám. moje vlasy ryšavý jako ty jeho na obalu Aladdin sane. sníh pořád padá a zima pořád mačká moje tělo jako nepovedenou stránku deníku, ale Bowie...Bowie to dává do pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama