XYZ

16. listopadu 2017 v 12:59
vzduch zamořenej kouřem, ve vzduchu je jed.
chtěla jsem si jenom vyčistit hlavu a snad trochu plíce, jenže probíhala kremace stromu a ovzduším se nesly částice jeho těla. nejspíš král lesa, pyšný, hrdý, vysoký…stále jenom strom. ohnul se pod tíhou větru nebo nesnesitelnosti?
dýchat. vždycky mi říkáš, ať dýchám. tak se snažím a moje pravá plíce je probodena žebrem. dýchám a snažím se nemyslet na arytmii, která čas od času přeruší můj spánek. jako kdyby se moje srdce snažilo odkašlat, chrchlá a já se s hrůzou probouzím.
autentická retro party. i ty drogy byly dobový. byla jsem Kurt Cobain, ale nesehnala jsem zbraň.
a sobota je plačtivá. nebe pláče a já taky pláču. nedokážu ze svý hlavy dostat tu myšlenku…pláču tak, jak jsem plakala na AD. pláču kvůli smrti člověka, kterého jsem nedokázala zachránit. biologický pochody jsou absolutní a nezvratný, ale psýché lze napravit…stačilo by pár vět. stačila by možná jedna věta.
"Jsi milován."
šílenství koluje v mých žilách stejně jako v mojí rodové linii. myslím na to, jaký to bylo, nacházet kousky mozku mezi potravinami. vždycky to zní, jako když padá kočka, když si někdo prožene kulku mozkem? a my, my jsme jen produkty tohoto činu. dvě generace vyhřívající se na syntetickém slunci. panoptikum duševních úchylek. vzdoruj tomu, dokud můžeš. vzdoruj tomu, ale stejně neunikneš, pokud máš v hlavě ten stejný spínač jako já.
jako když táta nastavoval, aby vánoční světýlka na stromku před domem zářila ještě kolem sedmé, když jsme chodily do školy. ve správný čas.
světýlka v mojí hlavě se začala rozsvěcovat, když mi bylo čtrnáct. cvak. a to slovo bylo S V Ě T L O. ne, to slovo bylo O S V Í C E N Í. exteriéry mojí mysli připomínají hotel Overlook. mám dojem, že září každým rokem jasněji a jasněji.
neexistuje další měsíc, kterej by tak dokonale korespondoval s mojí duší, jako listopad. když všechno doslova hnije. listí a jablka, snad každej centimetr země. všechno se rozkládá, všechno je v rozkladu. dekadentní večírek světa před zahájením katarze. před velkým očištěním duše. v listopadu připomíná svět víc apokalypsu než cokoli jinýho. vím to, protože už mě to jednou napadlo, před rokem. je to opakující se obsesivní myšlenka a protože se s jistou periodicitou vrací, musí v ní být zrnko pravdy. nebe se barví do ohyzdných barev a mrtvolky hmyzu padají na zem.
tenhle měsíc má příchuť smrti, stejně, jako ten předchozí.
zatáhni závěsy, nech nad plamenem na lžičce rozpustit ten nejčistší endorfin, oxytocin a řízni to trochou noradrenalinu. chci tě intravenózně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama