wrap my mind around incomprehensible

7. října 2017 v 17:50
dort pro mou mamku.
dvě noci nespala a má pod očima fialový fleky. všichni vypadáme staře a ztrhaně.
koupila jsem jí kytku v květináči, s malými růžovými kvítečky. chtěla jsem něco, co by jí připomínalo mě. bude mě moct zalívat vodou. vezla jsem ji domů v kabelce a snažila se jí moc neublížit, ale když nad tím přemýšlím, dovezla jsem dokonalou kopii sebe sama v podobě kytky. pošramocený povadlý listy.
nikdo nebývá doma. ticho.
dort pro naši mamku. ségra ho objednala v pekařství. se slzama v očích jsem ho nesla ze svýho pokoje, kde byl nachystanej jako překvapení, až mamka přijede domů, zpátky do lednice. moje nohy byly malátný a moje hlava vycpaná vatou. otřeseněn jsem míjela povědomý věci a položila krabici s dortem do nejspodnější části lednice. je na něm napsáno Všechno nejlepší. píšu to a mám slzy v očích.
pocit surreálna. děje se to vůbec? děje se tohle všechno doopravdy? už si nejsem jistá, co je doopravdy a co jen...
moje mysl se snaží obejmout kolem toho nepochopitelna. moje srdce hlasitě tluče, bije na poplach. utíkej. schovej se. schovej se před tím. není kam se před tím schovat. bezmocně obcházím byt a snažím se nějak zaměstnat. vařím mamce čaj na uklidnění, podávám jí Lexaurin.
reakce lidského mozku. snaha o depersonalizaci. tohle není opravdový. tohle se neděje. tohle se neděje.

umývala jsem nádobí třesoucíma se rukama. třásla jsem se celá. zimou. děsem. tou nepopsatelností. došlo mi, jak hrozně nenávidím song Cancer. hloupější píseň jsem snad nikdy neslyšela. romantizace nemoci. smrti. jak je to temně krásné...text o rozpraskaných rtech, agonii, odchodu...v realitě je to brutalita života. v realitě je to násilně skutečný, skutečnější, než může jakákoli píseň vyjádřit. teta Marie a všechny mý oblíbený barvy- hovno! hovno!
mám chuť křičet, ječet.
dort pro naši mamku.
kytice v půllitru vody. sedíme u stolu a zvoní telefon. zvoní a zvoní. po týdnu vidím svou mámu a chce se mi brečet. chce se mi ji obejmout, ale něco mě separuje. je to jeden velkej bizár.
sedíme u televize a z očí nám kaanou slzy. nikdo nemá jediný slovo útěchy. gesto útěchy. jsme to my tři. máma a ségra a já.
táta řekl, že musí pryč. musí. vůbec nemusel. nemusel ani trochu.
mamka je moje hrdinka. nemoc všechny proměňuje v malý děti, který najednou neví, co si počít. co dělat. hroutí se jako domino. hroutí se. a já vařím čaje a nosím prášky na uklidnění.
jen moje mamka statečně vyřizuje telefonáty. celá tíha světa spočívá na ní, tíha reality a tíha tíhy.
ty statečný, statečný člověče.

nemocniční sestra. doktorka. sestra. sestra. kanyla. snaha. o. kontrolu. chvění. v . hlase.

cigarety. balíčky cigaret. kamiony cigaret. myslíš, jak jseš cool a vyfoukneš obláček kouře a připadáš si jak Effy, jak Hepburnová, jak movie star a ve skutečnosti jseš jen ultimátní píča.
dort pro naši mamku.
dvě noci nespala a má dnes narozeniny a pod očima fialový fleky.
mám dojem, že budu zvracet. nic se nezdá opravdový. skutečný. a zároveň je všechno opravdový, skutečný.
řekla, že potřebuje být sama. chtěla jsem se zeptat, jestli o tom chce mluvit. měla by o tom mluvit. všichni bychom měli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama