HQ orgasm

26. října 2016 v 0:12 |  vejlevka
rozklad světa přímo před očima. nepřirozeně a surralisticky. pocházím tenhle postapokal a myslim si, že to, co mi nalítává do ksichtu je sníh. jsou to ty odporný octomilky, mušky, který jdou po rozkladu a plísni. jsou to šiky Drosophil, zmutovaný díky hox genům, s nožičkama vyrůstajícíma z hlavy. připadám si, že žiju na velký plesnivějící skládce hřbitovních kytek, který už neplní svou reprezentativní funkci dostatečně dobře na to, aby mohly zůstat ve váze. mušky jdou po mě a v mý hlavě mě ohlodávají, rozkládají. vinná réva obtočená na plotě jako striptérka žloutne a hnědne a umírá. slunečnice v zahrádce umíraj. po stěnách v pokoji mi lezou vosy, v posledním tažení, než vypustí duši a jak šoupají nožičkama po polystyrenu na stropě, nesnesitelně to skřípe a šustí. zdi jsou přeplněný umírajícíma vosama, přemýšlím, jestli to tak bylo vždycky, nebo jestli jsem si toho dřív jenom nikdy nevšimla. smutně lezou po kluzkým povrchu, žlutá a černá jsou jim najednou k hovnu, protože smrt nic takovýho nevyděsí. pár centimetrů nad lampou se samovolně rozrůstá jinovatka pavučin. celej můj pokoj je ve stádiu rozkladu. celá má rodina je ve stádiu rozkladu a já nemám čas vymést ty pavučiny. z koutů, z mý hlavy. zachytily se tam dvě mouchy. nedokážu poslouchat, jak bojujou o život. dohání mě to k šílenství. to, jak je pavouk nejdřív znehybní paralyzujícím jedem a pak prostě sváže a pohltí. je v tom něco zvrácenýho. úchylnýho. je to jako znásilnění a nevím proč. to jejich škubání a mávání křídly a křik. řvou jako malý děti. jako něco lidskýho, co mě nutí se nad něma smilovat a dostat je z tý zkurvený pavučiny, z dosahu úchylnejch sexuálních maniaků s osmi končetinama, kteří se chtěj ve skutečnosti jen najíst.
všechno plesniví a po stěnách nám lezou vosy. ve špajzi myší rodinka. usnula jsem na gauči. propásla jsem jejich genocidu. genocidu té konkrétní myší rodiny nastěhované tam za lednicí. národa myšího národem člověčím. v duchu vidím, jak se myší mláďata topí ve vodě a v očích mě štípou slzy. v duchu se jim nic nestalo. v duchu se nic z toho nestalo a já jsem prostě usnula na gauči a o pár hodni později se probudila ve stejný pakárně.
stará velká myš. v duchu jí říkám Margaret. musim se v noci sebrat a vyhodit tu past. tu vražednou zkurvenou lovící zbraň. Margaret se odtamtud dostane. prázdný myší hnízdo a jen ona. svírá hrnek čaje a myslí na Mickeyho. myslí na milion svých potomků. ale to je v pohodě. zvládne to. je to železná myší lady.
morová nákaza.
vprostřed toho sedim já. královna umírající země. rozkládajícího se království. všechno kolem umírá a já se usmívám tím "Effy úsměvem", v uších kdeco. v uších Eminem.
dovést volnej verš k dokonalosti. udělat z něj extrémně volnej verš. vytvořit verš tak volnej, že rozpřáhne křídla a uletí z papíru.
dovést "uměleckou metodu" k takový dokonalosti, že si člověk není jistej, jestli to psal těžce paranoidní schizofrenik nebo smažka během deliria tremens. jsem obojí. nejsem ani jedno.
chci se zbavit tý pasti nastražený ve špajzi, ale kočka asi vidí přízraky v mym pokojíku. zírá do jednoho bodu, kde prostě nic není. bojim se kamkoli chodit. bojim se tmy. bojim se zrovna teď milionu věcí, ale to je ok. neberu prášky. lépeřečeno je pro mě moc únavný je vyloupávat dvakrát denně ze stříbrnýho platíčka (co je to za materiál? aluminium? olovo, aby bylo stoprocentně jistý, že mě to zabije?)
v pondělí večer čtu okouzleně Ginsbergovy vejšplechty. radši poezii. radši tu aviváž, ve který máš vypraný oblečení. radši trávový kecy, překotný mluvení a klopýtání na autobus. všechny ty věci, co mám ráda.
v pondělí večer mám orgasmus nad slovama starýma několik deset let. Allen si nesl olovo v duši, nesl si tam hořkou pilulku.
je tu zkurvená zima a víš co? usmívám se, usmívám se, když je mi nejvíc na hovno, když jde všechno do sraček, protože moje nejistota táhne do hajzlu a zbyde jen pocit marnosti. na ničem najednu nezáleží a jájsem volná. a můžu konečně dělat, co chci a může mi bejt ukradený, co o mě kdo řekne, co si o mě kdo myslí. protože tíha světa najednou drtí mou páteř a vy oba mi můžete políbit prdel. ty i tvůj podezřívavej pohled.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ) ) | 15. února 2017 v 22:35 | Reagovat

Chybí mi to tvoje pseudo sračky. :(

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama