hello

8. listopadu 2015 v 17:38 |  words
...a pak mi najednou došlo, že existuje jen jedno slovo. Slovíčko, který má hned několik významů a který pro mě znamená tolik věcí majednou, který má miliardu významů a obsahuje v sobě stovku dalších slov, myšlenek a vzpomínek...
Hello.
To, co jsem říkala jen Tobě. A jako nějaká trapná puberťačka jsem tomu slovu dala novej význam; pokaždé, když jsem Ti řekla Ahoj, znamenalo to Miluju Tě...protože to je jen Tvoje.
Moje Ahoj patří jen Tobě.
A taky vím moc dobře, jak trapný a patetický je, že tady teď poslouchám Adele. Hello od Adele, o němž jsem doufala, že si poslechnem spolu...sedím tady jen já a z mých očí se už zas valí litry slz.
Sama jsem překvapená vlastní odvahou, že jsem řekla svýmu dilematu Fuck you...nezáleží mi, jestlimě nějaký další slovo dovede dk těch známejch končin, odkud se vrátim ubrečená s nostalgickým výrazem v ksichtu...
Vidím Tě všude. Sedím na tom gauči, kde jsme spolu v létě spali...a ne nezáleží na tom, že to teď tolik bolí a že ani nevidím na klávesnici přes slznou clonu. Nemůžu se víc rozbít, tak dál sedím na gauči a myslím na to ráno, když jsem se probudila vedle Tebe a pozorovala, jak spíš a myslela si, že jseš nejkrásnější člověk na světě.
A tehdy tam...v prosinci. Kouř cigaret a chlad a to, že jsme prostě byli spolu.
A tak se pokouším představit si, co bude dál. Snažím se rozluštit tj velkou hádanku, jak jen existovat dál. Jak pokračovat. A snažím se bejt racionální a silná, ale jsou to všechno jen sračky. Nepotřebuju slyšet, že někdy bude někdo jinej, že nemám brečet, že to přejde. Mě to sakra vůbec nezajímá. Nechci to slyšet a nedokážu si představit...
Ne. To, jak jsi mě objal a já se k vlastnímu údivu rozbrečela. Brečela jsem. Ty jsi brečel. A líbali jsme se a možná...možná v tu chvíli se mělčas zastavit. Protože od tý doby šlo všechno do sraček.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blackell blackell | E-mail | 9. listopadu 2015 v 12:21 | Reagovat

Za každým nic, se skrývá neuvěřitelný množství pocitů, emocí a bolesti. Řekla bych že u tebe nahrazuje nic, ahoj. Měl by si všimnout, měl by to vidět, měl by tě chytit za ruku a říct, že je s tebou a že se společně z toho bazénu sraček dostanete. Po několika měsících odpovídám nad tvůj komentář. Jsem snad praštěná náhlou nostalgíí, nebo jsem konečně dokázala dát dohromady pár vět, který už zatraceně dlouho dřímou pod pokličkou mé smradlavé duše? Jsem posera, dost velkej. Zkažený ovoce. Tvé texty ve mě vzbuzují soucit a agresivitu. Sama nevím co převažuje. Často tvé zákoutí kontroluju, zda jsi napsala něco nového. Utápím se v tom s tebou, a pak čekám dokud se znovu neobjevíš. Plavu v druhý lajně bazénu a nemůžu vyhnat z hlavy pocit, že máme něco společnýho. Čekám až si zase budu moct přečíst střípky bolesti a žalu pocházející z nejčernějšího koutku duše dívky, která nese na ramenou břímě světa, ve kterém se cítín osamnělá. Chtěla jsem tě kontaktovat, napsat ti a zeptat se tě zda se nechceš sejít. Je to bláznivý? Jo, kurevsky. Pustila jsem si Narušení. Vidím tě jako obraz Zuzany, která má v srdci Lízu. Dříme v tobě něco magickýho, něco co tě zabíjí a čeho se bojíš. Ale tvoří to tvojí jedinečnost. Připadám si hloupě a vím, že to co jsem napsala je dost divný. Ale..co se dá v dnešní době, ve dvacátém prvním století považovat za normální? Nothings gonna hurt you baby...Melanchonický, mrtvý a uklidňující. Přesto živější než všechno ostatní. Co říkáš na tohle? https://youtu.be/IhqqZN0H7CI

2 EWan EWan | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 16:23 | Reagovat

Bože, promiň, že jsem Tě nechala čekat tak dlouho na odpověď, vím sama nejlíp, jaký to je...Tvůj komentář mi tolik pomohl a rozsvítil ty poslední dny, ve kterejch jsem byla snad nejblíž nervovýmu zhroucení za celej svůj krátkej život. A bylo to skvělý, ten pocit, že za oponou toho, co se děje zrovna teď čeká osoba, která to ví, která...jo. která mi rozumí. Chci to dostat ze sebe, chci věřit, že tyhle texty někomu pomáhají...
Ta písnička je skvělá, mám ráda tenhle druh hudby. Překvapivě. Dřív bych to považovala za sračky...Časy se mění :'D.
Hele, bláznivý nápady jsou nejlepší a zrovna teď jsem ve fázi, kdy mám každej páteční večer chuť vyskočit z okna, ztratit se do nějakýho baru, najít tam dealera heráku a střelit si na hajzlech zlatou ránu nebo udělat něco, po čem budu mít aspoň z desetiny ten pocit života jako...dřív.
Ráda se s Tebou setkám :). Vážně...Ráda potkám člověka, kterej pochází z tý stejný temný strany. Ale jak jsem řekla, poslední dobou nemám kolikrát sílu ani na to doplazit se do školy. Potřebuju se nějak dát dohromady, dřív, než budu schopná nějak dál "žít" a fungovat...Napiš mi na mail nebo na twitter https://twitter.com/borton_wendell a...děkuju Ti. Moc. :)

3 blackell blackell | E-mail | 16. listopadu 2015 v 15:03 | Reagovat

[2]: Teda, páni. To jsem nečekala, počítala jsem s tím, že mě pošleš do háje. Ono, asi holt vážně budeme na podobně prohnilý vlně. Já děkuju tobě, za to že píšeš. Tvá slova přivádí do mý hlavy světlo a naději, ač je to trošku morbidní a na nás dvě to moc nesedí. Vědět, že za oponou je člověk, který to zná...S tou školou, to více než chápu. Vylézt z postele a nechat se zavřít do budovy plný pojebanejch zkurvysynů, kteří tě odsuzují, anižby o tobě a o tom co máš uvnitř něco věděli. Prudí tě a otravují kecama o tom, jaké mají depky a příšerný život a ty bys jim v tu chvíli nejradši naplivala do ksichtu. Dokžeš se soustředit tak maximálně na to, kolikrát bude muset ještě velká ručička oběhnout ciferník a taky na to, abys neusnula, nebo je tam všechny nezkopala. A ne, na matiku se soutředit fakt nedá. Máš to taky tak? Každopádně jsem moc ráda, že jsi odpověděla a že jsi na živu, moc mi to zvedlo náladu. Doufám, že se slepíš co nejdřív a bude to bolet co nejmíň. Twitter moc nemusím, ale napiš mi na tuhle adresu: darkkellys@seznam.cz. Drž se Ewan :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama