tag #1

27. srpna 2015 v 16:22 |  words
takže díky nominaci od Ally mám možnost na sebe prásknout některý dost soukromý věci, týkající se mýho postoje k jídlu.
no, úvodem bych asi měla objasnit, jak to teda vůbec mám.
za "anařku" se nepovažuju. nejsem pro ana, nepropaguju ppp a už vůbec k tomu nehodlám nabádat někoho dalšího. to, že jsem si "Jistej způsob" příjmu potravy zvolila a snažím se tak zredukovat svoji váhu ještě neznamená, že musím k tomuhle patřit. pro ana není žádnej životní styl dle mýho mínění. k tomu, že jsem se ocitla na tomhle místě, v komunitě holek, který chtěj stejně jako já zhubnout mě dohnaly okolnosti a různý výhybky během mýho života, nebylo to tak, že bych si otevřela google a řekla si "jooo, tak dneska vyzkouším tohle..." je to soukromě má věc a můj pokřivenej vztah k vlastnímu tělu, ale pro ana nejsem.
během psaní odpovědí jsem občas fakt zuřila, občas jsem prostě musela přestat a ptát se sama sebe "co se to se mnou krucinál stalo?"...nikdy dřív jsem si neuvědomila, jak to se mnou vůbec je...


1.trpíš anorexií,nebo jakoukoliv ppp?nebo sis o tom jen založila blog?
nevidim žádnej důvod, proč by si někdo zakládal blog o anorexii jen tak. neni to standardní téma a myslím si, že glorifikace anorexie je poslední dobou docela vážná záležitost. neni to nic, co by dělalo kohokoli krásnějším, akorát to pokurví psychiku.
co se mě týče, založila jsem si blog z toho důvodu, že na mým starým blogu jsem byla moc na očích jedné osobě, na který mi moc záleží a nechtěla jsem na st. blog cpát moje problémy, tudíž tohle je něco jako moje "temná strana", kam vypisuju svoje pocity, o který se bojím podělit.
několikrát jsem si zkoušela vyvolat zvracení- bezvýsledně. proto taky spoléhám na projímadla, jednu dobu jsem se hodně přejídala, bylo to na začátku střední. vždycky jsem do sebe večer nalila projímadlo, ale stejně jsem se cejtila hrozně. mám svoje "rituály", který lze za anorektický pokládat a vykazuju známky klinický anorexie...za anorektičku se ale nepovažuju a ani jí nechci nikdy být.

2.jaký je tvůj důvod hubnout?
hubnu z mnoha důvodů- šikana, dysmorfofobie, snaha o kontrolu nad sama sebou,...především jsem si ale zafixovala, že když budu hubenější, budu sebevědomější a tím pádem i šťastnější, že šťastnej život je podmíněn mojí váhou. nepopírám, že jsou to špatný důvody, ale, jak už jsem řekla...je to moje věc.

3.jak jsi přišla na ana blogy?
na ana blogy... nejdřív jsem přišla na thinspa a po nějaký době se mi to začalo líbit a pak...už to šlo ruku v ruce s blogy. zavítala jsem na ně jednou a jasně si pamatuju, jak jsem z nich byla zděšená. zakazovala jsem si na ně chodit, ale časem jsem to prostě vzdala.

4.jestli trpíš nějakou poruchou ppp,jak dlouho?
už dva roky nemůžu prožít den bez toho, abych nemyslela na kalorie, thinspo a váhu.

5.chtěla by jsi s tím přestat?
samozřejmě, že bych radši byla jednou z těch holek, který můžou sníst cokoli a stejně nepřiberou, naopak čím víc jedí, tím se zdají štíhlejší, neřeší kalorie a tak. a nebo přiberou a neřeší to. a nebo mají nadváhu a taky to neřeší a nosí i přesto pěkný hadry a zdají se dokonale šťastný, protože jejich sebevědomí vyzařuje zevnitř.
já tohohle už nejsem schopná, beru to hrozně vážně. nemám smysl pro humor, neumím se nad to povznést. někdy, když si připadám tlustá, nemůžu několik dní vyjít z domu...
zároveň ale vím, že mě to bude vždycky přitahovat. ta kontrola a moc, ten pocit sebejistoty, spolu s mým "sebemrskačstvím", jak to nazvala moje psycholožka...zdá se, že mám dokonalý předpoklady k totálnímu zničení vlastního života. a na tom neni vůbec nic "cool".

6.o co tě anorexie připravila a má to teď pro tebe nějaké následky?
dobrá otázka...jak už jsem zmínila výše. nejistota ohledně jídla a permanentní strach, že toho sním moc. neschopnost si jídlo vychutnat. úzkost a deprese. totální izolace od společnosti (s tímhle se prostě a jednoduše nikomu svěřit nejde. neví to můj kluk, moje rodina, moje psycholožka. v podstatě jim každodenně lžu do očí.) z medicinského hlediska je pro mě následkem anémie (chudokrevnost). v mý hlavě si jídlo nezasloužím, v podstatě nenávidim svý tělo, zraňuju se psychicky a někdy i fyzicky, nejhorší ale je, že zraňuju svý okolí- svou rodinu. kolik probrečených a prořvaných večerů jsem už zažila, kolik hádek...bojím se, že moje sestra něco z mýho divnýho chování převezme, třeba kvůli pozornosti. nedokázala bych unést ten pocit viny, kdyby se jí něco stalo.
je toho spousta...kvůli snaze o kontrolu váhy jsem se stala vegetariánkou a vegankou. dnes jsem jen vegetariánka. nevařím a vařit moc neumím. většinu času je mi zima . mám rozházený měsíčky. kvůli svý postavě se cejtim nejistě ohledně sexu. rodiče ke mně úplně ztratili důvěru. často mám žaludeční problémy a křeče v břiše. zdravej životní styl se pro mě zvrtnul v něco naprosto nezdravýho, v desítky cigaret a colu light, aspartam, umělý sladidlo a bolestivě namožený nohy.
atakdáleatakdáleatakdále....negativa převažujou nad pozitivama.

7.myslíš,že až dosáhneš svého cíle, dokážeš přestat?
vážně nevím. a ani to vědět nemůžu. až dosáhnu svýho cíle, tak budu moct tuhle otázku zodpovědět.

8.co sis o anorexii myslela dříve,ješte než jsi s ní začala?
v podstatě si myslím, že mám na anorexii pořád stejnej názor. anorexie je těžká duševní porucha, umírá se na to. jo, asi to zní pokrytecky zrovna ode mě, ale je to tak. já vím, že to dělám špatně a že za to taky zaplatím, ale je to díky tomu, že mám pokurvenej pohled na svět a že je se mnou prostě něco špatně. pokud má člověk zdravou psychiku, neměl by do tohohle vůbec šťourat a už vůbec ne snažit se tímhle způsobem zhubnout. proto taky odsuzuju ty třináctky, který prostě chtějí bejt anorektičky. jako WHAT THE FUCKIN FUCK??????
kdo by chtěl bejt dobrovolně nemocnej? kdo by chtěl mít panický ataky nebo deprese? kdo by chtěl mít bulimii? protože to jsou nemoci ze stejný škatulky, jsou to nemoci duše, stejně jako anorexie. tohle mi přijde naprosto zvrácený, ale zároveň taky chápu, že je něco fakt kurevsky špatně s celou společností. jo, a teď začnu s argumentama typu "módní časopisy" a "glorifikace anorexie a extrémní štíhlosti". proč je ale anorexie společností přijímána a akceptována jako nemoc "modelek, baletek", zatímco když trpíte depresemi a berete antidepresiva, jste téměř okamžitě ocejchováni jako cvok??? přijde mi to nechutně nefér a můžu tenhle problém posuzovat z vlastní zkušenosti. anorexie nebo spíš porucha příjmu potravy znamená křičící rodiny, neustálej konflikt sama se sebou, po čase duševní poruchy (který jsou buď příčinou nebo následkem, ale vždy jdou ruku v ruce, jedno s druhým), znechucení svým vlastním tělem, sebedestrukce...samozřejmě taky různý hadičky, vyšetření, krevní testy a pobyty v nemocnici, terapie...je toho příliš.

9.přišli na to lidi ve tvém okolí?->>jak reagovali?
částečně. začali si všímat toho, že moc nejím, potom našla mamka projímadlo...a pak už byl jen krůček od všech těch hádek, dokonce mě začali vážit, na což mám nejhorší vzpomínky. vždycky jsem brečela a pevně zavřela oči, abych nemusela to číslo vidět a zároveň jsem se za sebe šíleně styděla, protože jsem dělala takovej rozruch a přitom jsem neměla anorektickou váhu. v mý hlavě mě nutili podívat se na to číslo na váze, jako by říkali: "Podívej, jak jsi hnusná". už chápete, co myslím tím pokurveným vnímáním svýho těla a pohledem na svět?
rodiče už mi nejspíš nikdy nebudou věřit, pořád mě sledujou, jestli jím, dokonce mě v prváku musel kontrolovat třídní na povel mamky, takže když jsem to zjistila, už nikdy jsem na oběd ve školní jídelně nešla. jednají s vámi jako s dítětem, je to nesmírně ponižující.

10.jak často máš cheat days?
jak kdy, záleží, jak se zrovna cejtím a má na to vliv milion okolností, stres, škola, situace v rodině...někdy, když jsem ve stresu, tak vůbec nejím a někdy jím strašně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 allyblackk allyblackk | Web | 27. srpna 2015 v 22:51 | Reagovat

Páni...
Psala jsi mi jako z duše,holka nevím co k tomu říct,díky že si se takhle otevřela a že jsem se toho tolik nového mohla dozvědět,pokud tě můžu uklidnit snad ve všech věcech jako třeba když si se 43 kilama přijdu jako největší prase planety taky nedokážu vyjít z domu:/ nevím prostě začínám se izolovat od světa a přijdu si celkem paranoidní,fakt silnej článek..víc takových:)

2 Thinraven Thinraven | 31. srpna 2015 v 19:11 | Reagovat

Máš dokonalý blog! A úžasně píšeš! Pokud by  sis někdy chtěla popovídat mám kik thinraven

3 EWan EWan | Web | 1. září 2015 v 22:00 | Reagovat

[2]: okay, dáš mi kdyžtak mailovou adresu? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama