chapter two...mes sentiments sont l'isolement

14. srpna 2015 v 18:29 |  words
obětovala jsem prázdniny tomu, abych se v budoucnu měla líp. vycpala jsem je prací jako krocana nádivkou na Díkuvzdání u rodinky Chestertonových nebo Morrisových. moje tělo je bledý, jako by se denní teplota právě nepohybovala kolem 51258763246 stupňů Celsia. zasraný sluníčko. opila jsem se jednou. nebo dvakrát...o nějaký paaaarty nemůže být ani řeč. mám pocit, že mám rozlámanou páteř na kousíčky a ruce bolavý jako po nějakým mučení. hlavně se vůbec necejtím odpočinutá. moje baterky nejsou jenom vybitý, chystají se implodovat do sebe a vytvořit černou díru. třeba nakonec vcucne i mě, aspoň už nebudu muset přemýšlet o posraných dvou měsících mýho života.
zítra dostanu peníze. jsou vykoupený potem, hodinama jízdy na kole a dny strávenými v pitomym hotelu v obležení zaprášenejch peřin a pachu dezinfekce do záchodu. zde nám vzniká zajímavý paradox: k čemu mi jsou, když si stejně nemůžu koupit to, co nejvíc chci? možná mi přeskočí a teatrálně je podpálím, zapálím si o hořící bankovky cigáro...
prášky na hubnutí,
antidepresiva,
laxativa,
coca cola zero,
coca cola light,
tráva,
dva tisíce cigaret (tohle mělo bejt hned na začátku...)
nákupní seznam nezbytných věcí k ničemu.
horní polovina mýho těla vypadá sakra anorekticky a začínal se mi líbit i ten zbytek...jo, nebejt dvoudenního naprosto neomluvitelnýho selhání. zpíčených šestnáct sušenek...a miliarda ostatních sraček. jestli jsem se předtím bála stoupnout na váhu, teď jsem z vážení zasraně vyděšená.
krásně mi začaly vystupovat klíční kosti, žebra a kyčle, moje nohy se zdály hubenější...ještě tak tři dny a byla bych schopná vysvlíct se do plavek a konečně se vykoupat. hovno leda. ani potom bych do toho nešla.
dneska je mi špatně. ráno mě hrozně bolelo břicho, odpoledne závrať. nemám náladu vůbec na nic. dokonce nechodim ani ven, nerada procházím kolem zrcadla, ačkoli vím, že musím vypadat líp než před měsícem.
dneska jsem jedla podle plánu (ne víc než 500 kcal). jsem na bílkovinový dietě. a nevim, kolik vážím.
ale odvážila jsem se stoupnout na váhu, který moc nevěřím. na "oficiální" váhu se dostanu tak za týden (a až tam dám ty nový baterky, který jsem v úterý koupila). bylo tam 50 kg. bylo to tak krásný vidět to číslo, ačkoli týhle váze prostě nevěřím...a ten pocit, že odteď se zakousnu do čísel se čtyřkou na začátku. čtyřicet devět, čtyřicet osm, čtyřicet sedm...
potřebuju ještě shodit tak pět kilo, minimálně. tenhle týden (od 14.-21. 8.) jím tak, jak mám. do 500 kcal, žádný sacharidy, tuky ani sůl, minimum ovoce , jen bílkoviny a nízkotučný výrobky.
mám ještě víc než dva týdny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trixx Trixx | Web | 15. srpna 2015 v 4:06 | Reagovat

Ahoj :)
spřátelíš?

2 M. M. | Web | 16. srpna 2015 v 23:03 | Reagovat

Pokud jíš tak, jak píšeš, tak podle mě budeš hubnout krásně :) Věř si :)

3 Eva Eva | E-mail | 19. srpna 2015 v 15:46 | Reagovat

Držím palce, taky hubnu, ale nemám blog. Napiš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama