livin like Jim Morrison

16. července 2015 v 23:26 |  words
vůbec nevim, jak se mi ráno povedlo vstát z postele. fakt nemám páru, musela jsem asi sebrat svoji veškerou volní sílu...tak blbě mi už hodně dlouho nebylo. a nemyslim fyzicky špatně jako po dobrý kalbě. byla to čistá neředěná hnusná psychická bolest. vzala jsem si dvě tabletky (dnes poprvý) a odpotácela se pod ledovou sprchu. taky je pro mě záhadou, jak jsem se mohla dostat na kole do práce, aniž by mě někdo srazil, protože...jo, byla jsem totálně grogy.
zamilovala jsem si přírodu. z nějakýho důvodu jsem si včera koupila krásnej novej zápisník s motýlkama (děvče, jsi tak patetické!) a asi hodinu seděla u řeky na lavičce a psala. v levý ruce cígo, v pravý propiska, musela jsem vypadat jak slušnej exot. dneska taky, potom, co jsem si uvědomila, že doma stejně není o co stát. psaní venku mě tak nějak...uklidňuje.
chtěla bych celej den poslouchat hudbu...chybí mi to. chybí mi hudba, která ke mně promlouvá.
v pracovní době přemýšlím nad svým imaginárním rozhovorem s cvokařkou. co bych řekla a co by řekla ona...
návštěva psychiatrie ve mně podnítila ještě větší touhu po drogách, menší naději na to, že někdy budu "v pořádku" a především chuť vystřelit si mozek z hlavy.
200 mg. 2 tabletky denně. a pravděpodobně přejdu na kombinovanou medikaci. COOL.
musím se z tohohle pekla dostat. už jen kvůli němu. už jen kvůli tomu chaosu, kterej musí zažívat, když občas seberu odvahu a vyprávím mu o svých terapiích a lécích, kvůli tomu strachu, kterej možná má, když mi hrábne a přestanu brát telefony, odpovídat na smsky a jediný, co chci je, aby šel celej zkurvenej svět do prdele, včetně ho.
je to tak svazující. když má člověk svobodu, může se klidně i zabít. hádám, že kvůli němu jsem si ještě nic neudělala.
pravdou je to, že prostě nemám čas na to se zhroutit. nemůžu. a tak mi nezbývá nic jinýho, než se sebrat, posbírat svý rozbitý střípky ze země a znovu je slepit vteřiňákem.
nic víc, nic míň.
DEEP REST
DEPRESSED
nabrala jsem druhej dech. mám novou motivaci v tomhle všem.

za deset dní odjíždějí naši na dovolenou. to znamená, že mám deset dní na nápravu toho, co jsem v uplynulejch pěti dnech zvorala...budou pryč celej tejden.
taky možná pojedu na chatu, což je sama o sobě dost velká motivace. docela ráda bych se aspoň jednou za tyhle prázdniny opovážila vyslíknout do plavek. myslím, že to vychází na začátek nebo konec srpna, takže 2-4 týdny.
práce mě taky docela motivuje. celej den nemusim jíst, pořád někde poletuju...
a začátek školního roku. přijde mi naprosto úžasná představa, že bych 1. září přišla do třídy o deset kilo lehčí. sice nemám potřebu tam na někoho dělat dojem, ale prostě už jen kvůli tomu pocitu...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thiny thiny | Web | 17. července 2015 v 12:37 | Reagovat

žiť ako Jim, well. klasika :)
4.7. som mala narodeniny a potom som sa týždeň nikomu neozvala, ležala v posteli, nevedela vykonávať bežné činnosti. teraz aspoň nemusím jesť,lebo každý si myslí, že by som to nikdy nespravila, lebo všetko je v poriadku. je to jediná vec,ktorú môžem vo svojom živote kontrolovať.

ah. vypíš sa z toho, veľmi to pomáha. tiež takto sedávam po parkoch s cigom v jednej a perom v druhej ruke ;)
čo píšeš vlastne? poviedky/básne/hry?

2 EWan EWan | Web | 17. července 2015 v 23:27 | Reagovat

[1]: jo, přesně tak. jediná věc, kterou na sobě můžu nějak korigovat, změnit, kontrolovat...možná si tím kompenzuju to, že mám chorou hlavu :DDD.
tak často myšlenky, co mě napadnou, deníkový zápisy a hlavně povídky.letos jsem dokonce jednu povídku přihlásila do soutěže, no...nic z toho samozřejmě nebylo. zkoušela jsem i básničky, naprosto mě nadchl Ginsberg a Bukowski, hrozně se mi líbí volnej verš, ale i básně od Verlaina, Rimbauda...
jedním z mých velkých snů je napsat knihu, živit se jako spisovatelka.ne takovej ten komerční všeobecně  známej typ jako John Green, spíš napsat něco undergroundovýho, co málokdo zná, ale kdo už si to přečte, ten si bude moct říct "jo, takhle přesně mi je...takhle to cítím". co si tak pamatuju, tak jsem snad ani jako dítě nic jinýho bejt nechtěla (teda, vedle malířky :D mrzí mě, že už nemám tolik času na kreslení, asi začnu chodit na výtvarku :D)

3 Igun Igun | 18. července 2015 v 20:33 | Reagovat

Velmi za ujímavě napsaný článek. Tužka na papíře mnohdy ukazuje pocity, které skrýváme před světem kolem nás. Tužka nelže, mezi těmi slovy jsme my. Plní emocí, touhy a přání-

4 EWan EWan | Web | 19. července 2015 v 20:46 | Reagovat

[3]: souhlasím. někdy je to to jediný a nejlepší řešení- dostat to ze sebe a nechat to být. jít dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama