ever since this began

19. července 2015 v 23:42 |  words lost in the echo
bolí mě číst starý deníky. ten obraz čistý nezkažený mysli. ten propastnej rozdíl mezi holčičkou se směšně ostříhanejma vlasama a tím, čím jsem dnes. čím jsem dnes? kreatúra, která "kouří jak prokoplý kamna", "má pokřivenej pohled na svět", "je arogantní" a zároveň "má dobrý srdce". zobe pilulky jako Skittles a když se opije, ráda se usmívá do nebe.
bolí to, ale v rámci dopátrání se samotnýho začátku jsem to před nedávnem udělala. našla jsem si všechny možný starý sešitky a deníčky, do kterejch jsem si vylejvala svoje (pre)pubertální srdíčko.
hmatatelné listiny a dokumenty mě dovedly na počátek roku 2013. tehdy to oficiálně začalo, ale bylo to ve mně vždycky. totálně nesebevědomej člověk, neprůbojnej a plachej. o "friends" nemůže bejt ani řeč, vůbec jsem nechodila ven, neměla jsem důvod. to jsem radši četla nebo koukala na telku. začala si vymýšlet vlastní příběhy, vlastní realitu. čím dál tím víc se izolovala od lidí. a prostě se postupem času nabalovaly všechny ty sračky:


strejda, kterej říká, že "nejsem hubená",
babička, komentující, jak "jsem se spravila"
jedna pšunda ze základky, řvoucí "boubelko" ,což jsem si okamžitě spojila s Halinou Pawlowskou (vypadám snad doprdele jak Halina Pawlowská???)
otec, nadávající, že se furt válim doma a že ze mě bude lochnesska
lidi ze základky, pro který jsem byla jen hnusná šprtovská píča, do který si můžou kdykoli kopnout (v podstatě regulérní šikana)
a nejhorší na tom je, že jsem vždycky měla normální postavu
normální
začala jsem mít deprese, začala jsem se řezat, nesnášet sebe, ale bylo to tak hrozný, že jsem svoje tělo ani nevnímala...nezaměřila jsem se na počet kilogramů a kalorií, akorát jsem měla dojem, že je se mnou jako s člověkem něco špatně, že nemám "ten správnej temperament, to správný sebevědomí,..." proto ta sebenenávist
no jo, jenže kdybych shodila ty dvě/pět/šest/osm/deset kilo, byla bych taaaak hepi! byla bych na tom líp se sebevědomím, měla bych ze sebe lepší pocit...
2013, devátá třída. je zvláštní, jak to všechno vykrystalizuje, jak se v člověku, kterej má k poruchovýmu myšlení sklony všechno může zaseknout...a najednou sedíte v autě a jste na cestě ke cvokařce, paradoxně ne kvůli jídlu, ale kvůli svojí introvertnosti, kvůli tomu, že jste do pitomýho anonymního dotazníku napsali, že jste nešťastní, protože prostě "máte deprese"...jo, to si zaslouží Pulitzerovu cenu, nééé? best sentence ever
nejšílenější je to, jak se změnil můj postoj k thinspu a proana blogům...do vyhledávače Tumblru jsem zadala S K I N N Y
jen tak. první den mi to přišlo zvrácený, ale svým temným způsobem se mi to líbilo, druhej den už jsem hledala skinny automaticky a třetí den...ještě neskončil.
v prváku na gymplu jsem byla pořád hrozně vystresovaná, víkendy byly jeden velkej přežer, no a jak jsem to řešila? projímadlem. kdyby pro mě nebyl takovej problém zvracet, nejspíš už bych se minimáně rok musela léčit z bulimie
proana blogy mě strašně děsily a snažila jsme se na ně chodit co nejmíň...a teď? krutá ironie
stala jsem se vegetariánkou
potom na čas vegankou
začala jsem vynechávat obědy
pak snídaně
v současnosti třeba několik dnů nejím vůbec nic
a pak, když se přežeru, mám pocit, že umřu
ideál je pro mě 48-45 kg (před třema rokama bych řekla "ježiš, to je podvýživa" dneska "ježiš, to je perfektní")
hlavně si nedokážu představit, že bych nehubla a několik dnů jedla porstě cokoli, hubnutí je součást mě
bojím se to říct i těm nejbližším lidem, jemu...neřeknu to. je to moje temný malý tajemství
mohla bych se tady rozepisovat ještě o milionu věcí s tímhle souvisejících, ale už tak je to článek jak prase a stejně to nikdo číst nebude :D
fotka asi půl roku stará

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 allyblackk allyblackk | Web | 20. července 2015 v 10:07 | Reagovat

Wau skvelej clanek :) sme na tom nejak podobne driv mdyz jsem vazila 47 kiko jsem byla normalni "healthy" holka,ale pripadala jsem si nechutne tlusta..ikdyz jsem nebyla,mozna jen trosicku na nohach,kvuli kterym to vse zacalo a ted jsem na anorexii proste zavisla..nejde to dostat z hlavy pryc a je to tezke..ale porad jdu za svym cilem a brzo se mi (snad) povede mit ty anorekticke nozky..moc mi k tomu nechybi tak do toho musim dat vsechno a preju ti at brzo dosahnes taky sveho cile <3 jinak urcite spratelim :):)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama