Angel dust

3. července 2015 v 12:42 |  words lost in the echo
7. června 2015 13:35
Vzdušný zámky.
včerejší noční nebe bylo snad nejkrásnější, jaký jsem kdy viděla. jen jsem tak ležela na lehátku a kouřila typickou Morrisku, nemohla jsem odtrhnout oči od oblohy a přemáhala slzy, přemáhala ten obrovskej smutek v sobě, ten stesk, že nejseš zrovna teď vedle mě nebo že já nejsem zrovna teď vedle tebe, takže je jeden z nás na špatným místě.
na moc špatným místě.
slova ze mě začaly nekontrolovaně tryskat, vyblila jsem všechno, co jsem zrovna měla na srdci, ale přesto jsem neřekla ani desetinu toho, co bych fakt chtěla.
místo toho jsem šla domů a z šuplíku vytáhla flašku. snad ještě nikdy v životě jsem neměla větší chuť se sjet.
chtěla jsem ten pocit, když stojím před zrcadlem a tělem mi proudí elektrický výboje a já cejtim, že odcházím, že jdu pryč a usmívám se. směju se tomu, jak jsem v prdeli a pak je mi najednou úplně jedno všechno to, na čem mi nejvíc záleží ve střízlivým stavu, pak najednou začne chemie v mým mozku jakoby zázrakem správně fungovat a já mám dojem, že je všechnov pořádku a mám dojem, že jsem šťastná.
nikdy jsem to nebyla já.
zůstat sjetá, abych zapomněla, že mi chybíš
v z d u š n ý z á m k y
řekla jsem cvokaři, že nejsem spokojená s tím, jak na tom teď jsem. ve skutečnosti jsem chtěla říct, že jeho léčba je stejně na hovno jako ta předtím a že jeho jediná strategie je pravděpodobně zvyšování dávek léku, kterej nejspíš musí propagovat, protože podepsal kontrakt s ďáblem, kterej vlastní zkurvenou fabriku na jeho výrobu...
ale neřekla jsem nic než nutný minimum.
beru 100 mg.
jsem v píči
a čekám na zázrak.
mamka je hotová ze státnic. já si stavím svoje zkurvený vzdušný zámky, když se topim v nenávisti nad sebou.
Myslím, že zas přestanu jíst.
Přečetla jsem Utrpení mladýho Werthera. very very bad idea. ten maník prostě uteče, odstěhuje si a myslí si, že bude všechno lepší, že se všechno změní a pak se dokonce zamiluje a všechno je naprosto úžasný. no a co, že je ta holka zadaná? tak prostě budu hrozně masochistickej a zamiluju se do ní. budu idiot a nakonec se kvůli ní i zabiju.
ne. přece to celý nemohlo bejt jen o lásce...bylo to něco jinýho, bylo to něco, z čeho mi přeběhl mráz po zádech. nešťastná láska jsou kecy, werthera nakonec zabila deziluze, zabilo ho jeho velký očekávání. zabilo ho to, že čekal na zázrak...mentální sebevražda.
a co bude dál?
sedim tady se Sonic Youth, volume na maximum a zkouším zjistit, jak se nezbláznit.
v nic nevěřím. moji blízcí jsou hluchý a slepý loutky, každej se stará jen sám o sebe, každej je tady jen sám za sebe a sám za sebe taky umírá.
you're killing me but that's okay.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama