z písku a mlhy

1. května 2015 v 16:10 |  words
Myslím, že jsem asi romantická. asi jsem romantik a pokud tomu tak je, mám další nevýhodnou vlastnost, protože vidím dnešní svět jako žumpu, kde snílci s přiblblým výrazem v ksichtu prostě neuspějou, narozdíl od realistických "sobeckých" hajzlů (ach, jak ráda bych byla jedním z těchhle cílevědomých hajzlů, necítící vinu ani strach.) Neuznávám "snílkovství" a v podstatě beru svět jako bojiště...A člověk musí obrousit vlastní hrany, naostřit lokty a vrhnout se do boje. Neuznávám snílkovství, snila jsem o změně světa, jenže dneska vidím, že jeden člověk prostě tohle všechno změnit nedokáže...A nikdy to není víc jak jeden člověk, všichni jsme sami. Všichni jsme konzumováni samotou. Je to součást naší jsoucnosti, je to součást naší duše. Samota nám koluje v krvi a my jen čekáme na okamžik, na tu vteřinu světla, kdy se promění nazpátek v hemoglobin ,na chvíli, kdy nás zasáhne paprsek iluze, že možná...
Je to správně? Je tenhle svět správně?
Ne. Tenhle svět není pro romantiky a snílky. Je to, jako by se všechno rozpadalo. Bývala jsem romatik a snílek. Bývala jsem taková, ale postupem času člověk odkrývá temný mystéria a má čím dál tím víc dojem ,že jde všechno do prdele...
Ale stejně jsem asi romantik ,protože ze všeho nejvíc toužím po útěku od reality, po odstřihnutí se od toho, co se teď děje, od bolestnejch všednodenních starostí, od toho všeho, od šedi, kterou denodenně žerou rodiče, od toho, jak jejich svět utíká minutu po minutě a den po dnu, od toho, jak nesmyslnně každej den vstávají do stejný práce, kterou nesnáší, od šedi ,kterou žijou, od nesmyslnejch konverzací ,který mezi sebou vedou, od snů ,kterejch se vzdali.
Chci útěk. Chci zapomenout na ten strach. Chci zapomenout na ty temný dny a na jejich cykličnost.
Chci útěk. Chci uprostřed noci vypadnout z baráku s malým batůžkem na zádech, chci vyjít do tmy a mlhy a v ní se utopit, dokud nenajdu aspoň něco.
Chci za úsvitu vidět panenskej svět, takovej, jakej by byl, kdyby neexistovali lidi a jejich pitomá arogance, jejich opovrhování jeden druhým ,jejich posuzování a všechny ty jejich hnusný malicherný vlastnosti, díky kterým si snad připadají výjimeční.
Neříkám, že jsem jiná. Jen vím, že vidím svět pokřiveně. Vidím svět jinou optikou než většina lidí. Jsem mluvčím bláznů.
Chci kouřit trávu v letní noci. Chci se opít tisícem druhů alkoholu a tancovat na house party, zase. Zase zapomenout. Zase utéct. Chci naplnit svý žíly něčím jiným než hemoglobinem a samotou, ale nechci je porušit, nechci je přetnout.
Je tolik vyčerpávající bejt mnou.
I am the ocean, I am the sea. There's a world inside of me.
Poslouchám Flume. V některých chvílích mi house pomáhá myslet. Všechny ty nesmyslný žánry bez textů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 1. května 2015 v 16:29 | Reagovat

Já sem taky ten snílek s přiblým výrazem v ksichu, ale vůbec mi to nevadí. :-)))

2 G. G. | 1. května 2015 v 23:31 | Reagovat

Wow!.. :) Nemůžu si pomoct, ale nějakým zvráceným způsobem miluju tvý články, je to zkrátka dokonale popsané rozpoložení člověka

3 EWan EWan | 3. května 2015 v 18:16 | Reagovat

[1]: tak to jsi šťastnej člověk...

4 EWan EWan | 3. května 2015 v 18:19 | Reagovat

[2]: Ou, děkuju! :) Pro člověka, jehož snem je psát, nebo lépeřečeno stát se spisovatelem, má takovejhle komentář cenu zlata :). Moc díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama