May day

3. května 2015 v 18:15 |  words

Nikoho nezajímá, že nevíš, co dělat. Nikoho nezajímá, že nevíš, co dál. Je to v předstírání. Předstírej, že je všechno tak, jak má, že máš všechno pod kontrolou. Předstírej, že víš, co dělat. Protože...Copak to takhle nedělají všichni? Doprdele, přece nemůžou všichni kolem vědět, co dělat, ne? Přece nemůžu bejt zas jako jediná mimo...To není možný. Nikdo z nich není ztracenej? Nebo jsou o tolik lepší v předstírání? Nenávidim se za to, jak se pořád k někomu přirovnávám. Nenávidim se za spoustu věcí. Nezvládám čas. Nezvládám svou realitu. Za okny je hnusně a mně je hnusně ze sebe.
Chtěla bych mít schopnost...Vytvořit z těch věcí, který se mi dějou drobný zábavný vtipný úžasně humorný historky. Chtěla bych je přetransformovat v tu trošku do mlýna, kterou normální lidi přispívají do konverzace..."Konverzace."
Spoustu slov "chtěla bych" bych chtěla předělat v realitu, kterou by bylo možný zvládat.
"Ty mě kurva neznáš."
myslím, že mě přesně tohleto ničí. potkávat se s takzvaně normálními lidmi. je mi to jedno. nechci to řešit. budu předstírat, jak hrozně je mi to u prdele a dál brát prášky.
ne.
není to správný. ten pocit není správnej. nic z toho. sedět v přeplněný místnosti plný lidí, lidí mýho věku a říkat si, co tam doprdele dělám. i'm not okay and it's not allright. Crooked young. best thing ever.
a víš ty co? Mám mnohem větší problémy, než jseš ty. mám kurva takový problémy, že pochybuju, že bys to na mym místě ještě nezabalil. vlastně bys mi měl bejt úplně u prdele. vy všichni takzvaně normální hajzlové.
mým archetypem je odpadlík. není to trapný?
je dost odpadlíkovský dřepět ráno u vany a prát si poblitý oblečení? mám toho po krk. kurva. běžte do prdele.
zkusila jsem zapadnout, no, a jak to dopadlo. perfektně. zkusila jsem zapadnout a čím dýl to zkouším, tím je to víc na hovno.
mám asi zas depresi.
kurva.
když mám depresi, jsem velmi vulgární. když mám depresi, mluvim sprostě jako dlaždič a v takových chvílích je lepší se mi obloukem vyhnut, rotože nejvíc ze všeho připomínám zvíře uvězněný v nějaký kleci, ze který se nemůže dostat, ale pokud se někdo k tý kleci přiblíží a zkusí uvolnit zámek ,vrčí a štěká a řve a cení zuby.
ráda sedím v koupelně a přemýšlím. až budu jednou bydlet sama, chci mít sprchu. místo, kde se schoulim pod proud studený vody a smyju ze sebe všechnu tu špínu, pocity, kůži.
hnusí se mi věci kolem mě. hnusí se mi mý myšlenky, analytický hovadiny, který detailně rozebírají každou vteřinu. hnusí se mi to, jak nedokážu nic vidět s odstupem, ikdyž se o to už deset hodin snažím, zkouším odložit svou pokřivenou optiku a nebrat věci tragicky. mám z toho akorát tak panický ataky.
přemýšlím o elektrokonvulzivní terapii. možná by se mi po elektrošocích konečně rozsvítilo. jo. naperte do mě 220 V. přímo do centra všeho. nebo víte co? já si prostě sednu do vany, protože sprchu budu mít, až budu bydlet sama, napustím si plnou vanu vody a vy prostě zapojte do zásuvky fén a hoďte ho do vody.
problem solved.
jsem nemožná. už zas jsem si rozškrábla strup na ruce, docela to bolí. (ale tohle není fejsbuk, ty píčo)
taky přemýšlím o tom ,že se přidám k cirkusu. k Přehlídce zrůd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama