Duben 2015

V rámci duševní hygieny...

26. dubna 2015 v 17:31 words
...by bylo vhodný se zas pro jednou vypsat z těch pitomejch nesnesitelně nepotřebnejch "feelings"...Co já vim, možná to k něčemu bude, možná se přestanu cejtit tak blbě, nebo mi je možná zas jen šoufl při pomyšlení na to, že je neděle, doprdele. Every weekend is a war...Už mě to fakt NEBAVÍ, už mě doprdele nebaví bejt každej víkend úplně zkašovaná steskem a tímhle zkurveným místem, z něhož můžu akorát tak sledovat páření srnců. Mám agresivní náladu, mám chuť někomu rozbít hubu a kdyby mi při tom nehrozila fraktura horní končetiny, možná by to už dávno někdo schytal...
taking pills taking pills taking pills pills pills
break down, melting and suffering just like chocolate ice cream between vanilla ice creams
fuck this bullshit
doesn't make a fuckin sense.
I just really wanna lick your neck
etc...
Nepřipadám si dneska odpoledne krásná. nepřipadám si jako člověk dneska. Připadám si jako plíseň na zdi. V evegetativním stavu vysávající vlhkost ze zkurvených stěn, z těch hnusných žlutých vyblitých stěn.
Co je špatně: dneska moje vlasy. kazí mi zkurvenou náladu a furt doprdele vypadávají.pak především škola. (jen čtyři dny, ale proč bych si nestěžovala, že?). pak to, že bude možná ve čtvrtek hnusný počasí. a to, že mám starosti kvůli dalšímu víkendu. a taky jídlo. jíííííídlo.
hm, podívám- li se na to zrakem realisty, kterej nemá v mozku nasráno, přijde mi to jako samý kraviny. Přestaň si laskavě dělat starosti!!! Jo. Je to v pohodě...
naproti tomu...Proč bych měla mít dobrou nebo aspoň lepší náladu???
tak třeba- včerejší brigáda. musím uznat, že jsem na sebe docela pyšná Ne, nejsem. Říkám to, ale necejtim ten pocit pýchy. Nejsem na sebe pyšná, ačkoli bych měla, jesti se nechci zbláznit.
nebo pořádek v pokoji
nebo...jsem si jistá, že existuje spousta věcí, na který MÁM bejt pyšná.
Proč mám tak pokurvený sebevědomí? Potřebuju ho. Byl by to můj Kalašnikov. Zbraň hromadnýho ničení, ale bez toho jsem jen chromej kovbojíček s vodní pistolkou. Trapák.
Mám tajemství. Mám zkurvený černý tajemství na dně svý zkurvený černý duše.
I'm bad bad ba d bad bad bad badb bsd bdba b ba....
Chtěla bych, aby můj černej lak zaschl a já mohla...Co? COOOOO?

Google spraví všechno, hledám tipy na lepší náladu. Hello, hello, how low.
Lak zaschnul, jdu se vystřelit na Melancholii.

indécision

15. dubna 2015 v 19:27 words
někteří jedinci by si zasloužili strávit jeden zkurvenej den v mý kůži. v mý hlavě. se všema mejma myšlenkama, s tím proudem paranoidních obav nebo opakujícíma se blbostma (jako třeba výčet toho, co jsem snědla za uplynulej tejden). ti zkurvysyni by si to zasloužili. sice nevím, o kom konkrétně teď muvím, asi mám zas ten pocit, že mě všichni soudí, aniž by mě ve skutečnoti znali. nejdřív si zkuste žít s mou pokurvenou myslí a pak mě suďte... jo doprdele.
nevydrželi by to ani den. do čtyřiadvaceti hodin by jim hráblo.
je to dokonalý, předstírat před stádečkem normální holku, která občas řekne nějakou píčovinu, aby si o ní náhodou nezačali myslet, že nemá v mozku nasráno...ale doprdele, nikdo z nich mě nezná.
všichni se čas od času zblázníme.
já se zbláznila naposledy 7. dubna. V den, kdy to Kurt zabalil. V den "vzdělanosti". jaká ironie.
bylo to hrozný. měla jsem dojem, že se moje mysl sesouvá k zemi, mění v písek, rozpadá. jako by to bylo rozbitý sklo vypadávající z rámu. a já šla taky k zemi.
pět hodin v kuse jsem brečela. nervový zhroucení...? je mi sedmnáct doprdele, proč musim procházet těmahle sračkama? proč se mi to děje?
podle jednoho citátu od Deepa lidi nebrečí proto, že by byli slabí, ale proto, že se snažili být silnými příliš dlouhou dobu...
brečela jsem tři dny. brečela jsem a nemohla přestat. brečela jsem a všechno kolem bolelo. brečela jsem i v noci, takže moje oči byly každý ráno krásně opuchlý, až připomínaly křepelčí vajíčka.
tak tohle je to dno.
rock bottom.
našla jsem to místo dost brzo. asi každej nosí to místo v sobě. proto se každej člověk bojí pohledu do sebe sama. ty nejčernější úchylky, ty nejděsivější noční můry. a časomíra odpočítávající, kdy to všechno půjde do prdele. všechno to nosíme v sobě. hnije to v nás.
byl tohle ten pravdivej svět? je tohle ta realita? nebo je ta pravá realita trávová a chlastová? nebo prostě žádná není a tohe je jen dlouhej dlouhej sen? nežiju v Matrixu?
bojím se, že se svět zhroutí. bojím se, že ránu otevřu dveře a najdu svět v rozvalinách. v plamenech.
můj svět někdy bejvá v plamenech.
stejně to jde všechno do prdele...
dneska odpoledne jsem seděla na lavičce v parku, zkurvený sluníčko mi svítilo do ksichtu a já hořela...vytáhla jsem tři cigára navzdory tomu, že se mi začíná blbě dejchat. nikdo známej v okolí nebyl, tak jsem se konečně mohla tvářit dostatečně tragicky.
mám ráda chuť cigaret. ne. miluju chuť cigaret. je to jeho chuť. jednou chutnal jako maliny, ale já se neodvážila mu to říct.
šla jsem na psychiatrii. sama. na psychiatrii jsem vždcyky sama, nikdo nemá koule na to mě tam doprovodit a sednout si potupně vedle mě.
kolikrát jsem ti řekla, že jsem cvok?
jsem cvok.
jsem cvok opět na prášcích.
kongratulejšn, ty píčo.
myslela jsem, že chcípnu hlady. vůbec nic jsem nechtěla jíst a když už jsem něco sežrala, neudržela sjem to v sobě. jen jsem furt myslela na to, jak hořím. na tu bolest, na ty střepy v mý zkurvený hlavě. jak se tam vzaly??? ani nevim, kolik vážim. každej den je to jinak, prostě to nikdy neni stálý číslo.
nevim, 53?

bojim se, že si přiznám, že to nezvládnu. bojim se, že podlehnu tomu pocitu, že jsem úplně na piču, že jsem nanic a...že to prostě skoncuju...
kdyby to bylo jinak, už bych tady nebyla. tím jsem si jistá. protože ikdyž něco dokážu, neocením to. a když něco nezvládnu,...pamatuju si to napořád.další a další selhání. všechno v mym životě, ikdyž jsem se sama vyhrabala z těch největších sraček, ikdyž jsem se přestala řezat, ikdyž jsem nakopala prdel sociální fobii, ikdyž jsem se dokázala přetvořit v člověka, kterej dokáže normáně fungovat...víceméně. ikdyž jsem v sobě nějak našla tu sílu...
ale co.
jsem v prdeli.
je to nerozhodnost. už nikdy nebudu jíst normálně. nedokážu to. ale to už tady bylo.
jo. můžu si zkusit hrát na normální gymplačku. krása po vzoru kalokagathie, píčoviny. jídlo je důležitý, výživa pro mozek, časovej management...
ale ve výsledku je sebedestrukce to jediný, v čem vynikám. je to můj talent. umim vydržet bez žrádla. wow. bojim se úspěchu. bojim se ukázat, že něco umím.
a nejvíc se bojim toho, že jednu přijde nějaká vychrtlá kurva, která mi bude šíleně podobná a bude to zvládat. Bude dokonalá. všechno co já nezvládám bude její doménou. zasraná anorexka s jedničkama a vyznamenáním, která hraje na milion hudebních nástrojů a závodně fotbal.
nemám ani chuť žrát, když nejsem schopná ničeho. mám pocit, že si to nezasloužím, když mi nic v živoě kurva nejde.
mám pocit méněcennosti.
živná půda pro to, aby ze mě byla smažka.
ztroskotanec. přidám se k cirkusu asi.
nejlepší je, že už ani nevim, co chci. nebo se spíš moje přání navzájem vylučujou. nevím. teď chci čaj. a hrst mejch novejch antidepresiv Sertivan.


Follow me down

3. dubna 2015 v 22:25 words
Nebo jinak to, co mi teď hraje ve sluchátkách...
Ahojte, kůstky <3.
Nálada? Pretty Reckless ve mně asi probouzí tak trochu agresivitu, myslím, že je budu poslouchat častěji. Vůbec nemám náladu se schoulit pod deku a všechno zaspat tak jako obvykle...
no...Prostě Taylor Momsen je úžasná atd atd...
Jak se mám? Omlouvám se za neaktivitu, zas už toho mám docela dost. V úterý jsem zaspala (ano, mám problém si zvyknout na ten zkurvenej časovej posun -_-), takže další dopisování.
Podle všeho bych mohla dostat novej mobil, pokud by se m povedlo na konci roku prospět s vyznamenáním (muhehehe). Jo, motivace jako kráva, ale kdyby záleželo jen na motivaci, už bych mohla mít tři vysokoškolský tituly...Nicméně se mě drží jakási naděje...
Ve středu jsem byla na psych. a už neberu prášky. Tak nějak mi došlo, jak strašně mě to utlumuje. Občas jsem byla tak strašně mimo, že si o mě polovina třídy musela začít myslet, že jsem buď idiot, nebo na drogách, nebo idiot na drogách -_-. Vysadila jsem je tak před cca 12 dny a zatím dobrý :)


Jsem zvědavá, kolik budu zítra vážit :). Dnes jsem v podstatě nic nejedla krom asi tří kostiček Hořkých kaštanů (pekla jsem -_-). Jinak:
snídaně: kakao
oběd: kafe, 2 cigarety
večeře: citronový čaj s mlíkem
Od 1. dubna "držím" Alice's diet, ale nic moc...Sice pokud jsem něco snědla, tak jsem to vyběhala, ale myslím, že takhle to nefunguje. Spíš jde o to fakt nejíst. Každopádně je to zatraceně těžký, když je člověk doma, během školy by to bylo lehčí :/. Kor, když mám teď svůj perfektní termohrnek <3. Včera jsem díky tomu vychlastala asi litr vody během TWD a ani jsem si to neuvědomila :D.
Jsem na tom teď docela bídně s prachama, ale tím líp, aspoň si nebudu kupovat žrádlo. na všem je třeba najít něco pozitivního :D. Štve mě, že se mi ještě pořád nikdo neozval skrz letní brigádu, asi budu muset převzít iniciativu...

Zatím se mějte :)