10.3.2015

10. března 2015 v 18:30 |  words
Za oknem se mi zasekla první moucha tohohle roku, teď naráží do okenní tabulky a pravděpodobně vůbec nedokáže pochopit, co se to doprdele děje, že ačkoli přímo před sebou vidí celej širej svět, nemůže ven.
To její bzučení a Sky Ferreira tvoří zvukovou kulisu mýho dnešního odpoledne. Hlavou mi běhají myšlenky jako morčata v kolotoči.
Dneska je krásně a já se pořád v myšlenkách vracím k představě léta. Jasnýho jiskřivýho léta se spoustou slunce, ale nejsou to ty paprsky, který jsem vídala každý osamělý léto předtím. není to ten typ léta, podkreslený zvuky drůbeže a poledním sluncem, které svítí přímo do očí, takže se člověku zdá, že se přímo na místě rozpustí, ale ve skutečnosti se nemá kam schovat, protože všude kolem jsou cizí lidi a zoufalá nuda, jako by kolem něj byla ohrada a on musel zůstat na místě a počkat jako upír na svoji smrt, až začne hořet.
Ne. Mám v mysli obraz, pořád ten stejnej obraz. Já a ty. A slunce neí nepřítel. Jenom vychází, je časný ráno a já možná nemůžu spát nebo jsem se o to ani nepooušela, možná jsem se bála, že když usnu, tohle všechno, co jsem prožila se promění v sen a já se probudím ve svojí posteli, stokilová odporná krabice s mastnými vlasy, bojící se světa.
Vidím se někde na terase, jen v tričku a spodním prádle, zapalujíc časně ranní cigaretu, s dokonalým tělem. O pět, šest kilo lehčí, takže můžu klidně spát nahá. Křehká, křehčí než kdy předtím. S váhou, kterou jsem měla naposledy tak ve dvanácti, nesnesitelně dívčí. Nevinně vypadající a přitom nebezpečná (hlavně sama sobě). A do toho dokonalýho rána proniká jen cigaretovej kouř...


Omlouvám se,že sjem se tak dlouho neozvala. Chyběli jste mi...:(
Od té doby, co jsem měla naposledy menses (a neptřetržitě myslela na čokoládu, což se odrazilo i v mých snech...Jo, někdy se mi zdá, jak se přežírám. Jeden z nejhorších druhů nočních můr) cítím, že jsem zas vybočila ze svý plánovaný cesty. Asi před 58 minutami jsem si stoupla na váhu. Moje váha kolísá, mám v ní obrovský výkyvy. Když si vezmu dnešní váhu (vážila jsem se oblečená po jídle), měla bych shodit tak sedm kilo k mýmu velkýmu cíli. Doprdele. Naposledy, když jsme se vážila to byly čtyři kila. Teď je to o tři víc.
A jak je to dlouho od velký "promluvy do duše", při níž jsem poslala o. do prdele s tím, že to s ním prostě řešit nebudu? Jak je to dlouho od posledního slzavýho údolí, kdy jsem v podstatě slíbila, že se zkusím "dát dohromady"?
Brát prášky, ráno snídat, spát aspoň sedm hodin, jíst. Dostat se z derpese. Začít se učit.
No, musím uznat, že se po psychický stránce cítím líp. V současnosti jsem spořádaná studentka, učím se, dneska jsem například dostala 1 ze zeměpisu...Je mi jasný, že pokud chci odmaturovat a dostat se na VŠ, musim přestat svýmu mozku ubližovat. Ale, přece jen...Je to až za dva roky. A jen sedm kilo...
V poslední době se cítím líp, to je fakt. Jsem o něco sebevědomější. Cítím se cílevědomá, asi díky tomu, že jsem se konečně profackovala k vědomí, co se týče školy. Tak nějak vím, co dělat. Je midocela dobře. (No, když se dokážu oblíct do džín svojí třináctiletý ségry a po naprosto dokonalým víkendu s ním...)
Samozřejmě, když už jsem přistoupila na tuhle složitou hru...Hrozně se bojím, že zase spadnu do depresí, ačkoli to nejhorší už by mělo být za mnou. Nejhorší období roku právě končí a začíná jaro.
V pondělí jsem nejedla a zvládla bych to celej den, kdyby se mi asi v šest nezačaly nehorázně třást ruce a dělat mžitky před očima. Takže jsem snědla dvě jabka a šla se učit do pěti předmětů. V ledničce mám 2 řecký jogurty a velkej řeckej salát. Jídlo na čtyři dny. Nebudu jíst, zase.
Asi zas bude mýmu tělu nějakou dobu trvat, než se vyčerpá a klesne na tu úroveň, na níž jsem byla, když jsem naposledy navštívila cvokařku. Mám dojem, že teď jedu na zásoby. je to zvláštní.
Včera jsem psala asi do deseti povídku a mám dojem, že je to přesně to, co jsem potřebovala. Ráno jsem se probouzela s pocitem, že mám nějakou nedokončenou práci, kterou je potřeba dokončit. Jako by to všechno mělo najednou smysl. Plánuju ji dopsat tenhle víkend.
Myslím, že mým patronem by byl buldok. Jsem tak umíněná, ačkoli bych to sama do sebe neřekla. Poud se na sebe podívám s odstupem...Chci říct, už jsem tolikrát spadla, tolikrát jsem se vzdala a tolikrát selhala a přitom jsem se nikdy svýho cíle nevzdala, ikdyž jsem zrovna ležela na zemi, nikdy jsem nepřestala hledět na obzor, na tu cílovou rovinku před sebou. Vzala jsem si něco do hlavy a paličatě si za tím jdu. Asi jsem doopravdy silná, asi mám doopravdy vůli.
Proto se chci zas dostat zpátky na tu "moji" úroveň. Asi mi to nepřestane vrtat hlavou, dokud se konečně nedostanu na těch 49 kilo. Zjišťuju, že se toho cíle prostě nedokážu vzdát. V určitých časech to bylo moje jediný přání.
Zamilovala jsem si Kate Moss. Vždycky jsem si připadala divně, protože se mi líbí takový ty neduživý typy lidí a docela neestetický věci, jako kruhy pod očima, bledá kůže a celkově image "feťáka". A pak se dozvím, že existuje něco jako "Heroin chic". No do háje. Jasně, co je sexy na tom vypadat jak fetka? Nevím, mně se to prostě líbí.

Moje plány na nejbližší dobu zahrnujou:
► začít běhat. je na to ideální počasí a navíc to uvolňuje endorfiny, zlepšuje náladu, zahání stres
► vypít denně aspoň 2 litry vody. mám hrozně špatnej pitnej režim
► nahradit kafe čajem. ideálně zelený čaj nebo heřmánek, kterej má uklidňující účinky
► nejíst nad 500 kcal denně (dál dodržovat plánovanej jídelníček WFK, ale myslím, že zkusím i Alice's diet
► spát aspoň sedm hodin
► zkusit na každým dni najít něco pozitivního a zkusit to ocenit
► udržet si psychickou "rovnováhu"
► pokračovat ve studiu
► dopsat povídku a nechat ji někomu přečíst
► zkusit si něčím udělat radost
► koupit si umělý nehty (protože ty moje se prostě pomalu rozpadají, achjo)
► přečíst knížku Smrt panen
► najít si letní brigádu (srpen 2015)
► začít si dělat řidičák (léto 2015)
► do léta mít "bikini body"
► být lepší člověk (pomáhat doma, navštívit b., ...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella.M Bella.M | Web | 10. března 2015 v 19:35 | Reagovat

Ajej, to mě mrzí, tá váha je peklo sama to dobře znám, nemám nikdy stálou hodnotu, když se moc najím jsem jako prasátko :D je fajn, že takto uvažuješ, ano, psychiku spíše posiluj :) jsi šikovná :) 7 kilo za dva roky? No není to moc, ale alespoň to je zdravé :) Jako fetka? Já ti nevím, takto bch vypadat nechtěla, ale asi je to věc názorů :) někomu se to líbí :) určitě nejsi sama. Parádní cíle :) tak do toho! Držím palce :)

2 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 15. března 2015 v 21:47 | Reagovat

Silná slova, velký cíle. Je to nanic na tomto světě. Ale ať se daří...

3 Em. Em. | Web | 16. března 2015 v 17:33 | Reagovat

Stát na terase se zapálenou cigaretou a být tak křehká. Tak křehká, aby se mi ostatní báli dotknout.. Skvělá představa, kterou bych taky brala. Jen se bojím, že já toho nikdy nedocílím..
Tvé cíle vypadají super, tak ať se vyplní ;)

4 EWan EWan | Web | 23. března 2015 v 21:02 | Reagovat

[3]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama