Heart attack

25. října 2014 v 22:10 |  words
Nemůžu uvažovat rozumně, protože většinu přemýšlecího místa v mojí hlavě zabíráš ty.
Vidím tě všude. V duchu přemítám o všech těch okamžicích, který jsme strávili spolu, běží mi mozkem pořád dokola a já se snažím vzpomenout si na všechny podrobnosti, na ten tvůj úsměv, na přesnej odstín tvých očí, na to, jak elegantně držíš cigaretu, na tvou roztomilost a přitom tu zvláštní podmanivou sebejistotu, kterou ti tolik závidím, na to, jak jsem se prosmála celým večerem díky vzpomínce na tebe.
Je to, jako kdyby mi hořely kosti, rozpouštěly se v nějakou neidentifikovatelnou hmotu pokaždý, když tě potkám a nejradši bych byla pořád přiopilá, abych tti mohla říct aspoň "Ahoj"- ahoj, ne čau. Ahoj říkám lidem, který miluju.
Dneska ráno jsem se vzbudila a byl to ten pocit- ten pocit, kterej jsem naposledy cejtila před pěti lety. Jako bych byla rozpolcená a moje druhá část byla někde daleko ode mě, ale přesto ji pořád cejtím. Fantomová bolest. Zabral sis místo v mým jinak egocentrickým mozku a já tě nemůžu vyhnat, ani nechci.
Jsem naživu. Jsem tolik naživu a když jsem s tebou, cejtím se nesmrtelná.
Když ale nejsi poblíž, je to šílený, protože zůstávám jen já se svejma myšlenkama- s opakujícíma se myšlenkama na tebe a já se chvíli směju a chvíli brečím.
Bojím se.
Není čas na strach, nikdy na strach nebyl nepříhodnější čas.
Chci jen bejt s tebou, bejt blízko tebe a povídat si o muzice, poznat tvoje myšlenky, poznat tebe, chci bejt s tebou, kouřit cigarety a nadávat na školu, chci bejt s tebou a vidět ty záblesky v tvých očích, chci bejt s tebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama