Crashings

12. října 2014 v 4:18 |  words
Změnila se trajektorie, po níž se moje osobnost doposud pohybovala, je to jako přehodit výhybku a otočit to všechno vzhůru nohama. Je to, jako bych se každej den probouzela a byla někým úplně jiným, než kým jsem byla celých sedmnáct let a je to matoucí a krásný a strašný. Je to jako by moje duše byla vystřižená z papíru a ten někdo roztrhl na dvě poloviny.
Nico. To jméno mi vytanulo na mysl jen tak zničeho nic, když jsem seděla v autobusu v Plymouth. Nico. Evokuje to představu temný sametový noci a ženský skoro predátorský krutosti, taky vůni černočerný kávy a chuť krve z prokousnutýho rtu.
Jsem sobecká machiavelistka.
Pořád myslím na tu holku, na tu holku, kterou jsem políbila na tvář a chtěla jsem víc.
Pořád myslím na něj a myslím na spoustu dalších lidí, na barmana, kterej se mnou zcela evidentně flirtoval, na tu holku, která pila pivo Bernard a mně běželo hlavou "Tu bych ojela...", na classmates, na mýho tanečníka s panákem Tullamore Dew, na cigarety a pocit absolutní nesmrtelnosti.
Myslím na mý pokroucený nesymetrický přátelství a na to, že tímhle se ztratil ten styčnej bod.
Myslím na heterosexuální vztah, na vodění se za ruce, na vůni trávy v chlapeckým pokoji a dvě postavy ležící na zemi a poslouchající Three days grace.
Myslím na něj.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama