Cold room

29. října 2014 v 19:51 |  words
Sedim tady, v chladný místnosti nad hromadou učebnic a otevřeným atlasem, pozvolna mrznu a z rádia mi duní do uší nějakej old rock cajdák.
"I don't know what to do with myself."
Teď, zrovna v tuhle chvíli si nepřeju nic jinýho, než aby někdo (kdokoli) přišel a zahřál mě, přitiskl mě k sobě a zahnal tu obludu, která mi svejma ledovejma drápama přejíždí po kostnatý páteři. Myslím, že je tady asi rozbitý topení a myslím, že z větší části si možná ten chlad kolem jen namlouvám.
Prázdniny byly strašný. Bože, jak hrozně jsem se těšila, až zas začne škola. Většinu těch pěti dní jsem prospala. Celou tu dobu jsem strávila tady v tý chladný místnosti v přítomnosti mých osobních duchů (snad kromě jednoho večera, kdy jsem si šla ven zapálit.) Přečetla jsem milion knížek, zkoukla miliardu filmů. Jo, důkaz toho, že jsem se fakt brutálně nudila. Ale asi už jsme to potřebovala- poslední dobou jsem se nemohla ani učit, furt jsem se nemohla soustředit nebo byla šíleně unavená. Dokonce jsem neměla náladu ani cvičit. Knížku jógy jsem viděla naposledy skoro před měsícem. Jenže když jsem i takhle schopná usnout oblečená, s pyžamem v ruce na cestě do koupelny? Co terpve, když zas začnu cvičit...Chybí mi to, ale poslední dobou se furt cejtim jako nemocná. Nebo na to prostě nemám náladu.
Momentální nálada: okay. Dneska jsem se probouzela s pocitem, že tenhle den bude skvělej. No jo, konečně den podle mýho gusta- parents v práci, super. Skoro jsem to zas riskla a šla si zahulit do koupelny.
Místo toho jsem se brzo ráno naložila do vany s tunou koupací pěny s vůní vanilky. Ani nevim, kdy naposledy jsem si dala takovej relax. Jo, dnešek byl boží.
Mám nově vyzdobenej pokoj- nad stůl jsem si přidělala plakát All time low a přesunula jsem nástěnku blíž ke dveřím.
Nejím. Nebejt dneska tý poloviny bagety...Bilance je x sklenic Pepsi coly a jedno kafe.
Po těch hnusnejch prázdninách se cejtim zas šíleně nafouklá, páč musim žrát. Víkendy jsou taky na hovno, ale tohle je nepřetržitej dohled. Dohání mě to k šílenství. Nejradši bych nejedla vůbec nic. je mi z toho blbě. Ze všeho je mi na blití. Mohla bych přežívat jen na vodě, čaji a kafi, možná semtam kousek jabka nebo řeckej jogurt.
Včera jsem si vzala projímadlo. Už zase. Vim, jak je to nebezpečný blablabla...Vim všechno, ale pravděpodobně jsem zářnej příklad toho, že zkušenost je nepřenositelná.
Někdo mě zahřejte, krucinál!...Nebo mi aspoň uvařte teplej čaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 1. listopadu 2014 v 20:12 | Reagovat

Ahoj ...
Takový pocit zimy mám taky ...
Nesnáším zimu ...
Ke všemu se v tom učit ...
Taky jsem měla chvíle, kdy jsem se radši těšila do školy ...
Už jsem ale zlenivěla ...

2 lucka-pospisilova lucka-pospisilova | Web | 2. listopadu 2014 v 7:38 | Reagovat

Ahoj,taky zažívám tyhle chvilky a nemám moc šťastný život,ale snažím se to zvládat jak psychicky tak fyzicky..kdyby jsi něco potřebovala,jsem tady pro tebe,stačí napsat do komentářů nebo zpráva pro autora..(blog se snažím dodělat) Zvládneš to,měj se..jinak máš pěkný blog :)

3 Anette Anette | Web | 4. listopadu 2014 v 14:27 | Reagovat

Páni.. Tvoje články jsem četla jedním dechem.. Působí na mě jak volání o pomoc, ale možná to tak není.. držím ti palce ať se ti daří.

4 runawaylottie runawaylottie | Web | 4. listopadu 2014 v 15:17 | Reagovat

myslím, že jsme si, tedy až na fakt, že já zimu miluju, dost podobné. I blogem. No nicméně tyhle stavy jsem zažívala taky, teď, po půl roce zotavování jsem zase v tom, ale cítím se líp, než abych se musela přetvařovat, že je vše super.
Sakra, jak to čtu pořád do kola, my bychom si určitě rozuměly, určitě sem ještě zavítám ! :)

5 EWan EWan | 8. listopadu 2014 v 16:58 | Reagovat

[1]: Děkuju za koment :).
Jo jo. Vždycky s příchodem zimy se u mě jaksi všechno horší, ale zimu jako takovou mám docela ráda, všechno je zasněžený a tak ani neni poznat, jak je to u nás hnusný :D. Spíš to je takovej ten pocit samoty, ze kterýho až mrazí -_-. Nebo ani ne tak samoty jako stesku...Škola je poslední dobou mý útočiště a nejradši už bych se domů vůbec nevracela :D. Takže tě chápu :).

6 EWan EWan | E-mail | 8. listopadu 2014 v 17:14 | Reagovat

[2]: Tak v prvé řadě moc děkuju za komentář a podotýkám, že už teď vypadá tvůj blog úžasně!
A hlavně děkuju za nabídnutou pomoc, určitě můžeš i ty počítat se mnou, kdyby něco :)... (Klidně mi napiš i na mail.) Stay strong, it'll be okay <3.

7 EWan EWan | 8. listopadu 2014 v 17:29 | Reagovat

[3]: Tyjo, tolik reakcí jsem ani nečekala :D. No, děkuju...Asi mi ani moc nedochází, jak depresivně umím psát.
Bylo tu totiž jedno období, ve kterým jsem na tom vůbec nebyla dobře. Prostě "období", kdy jsem byla konstantně v depresi, kdy jsem se začala řezat a bát se lidí, obrovskej podíl na tom měla základka a především lidi v ní -_-. Dneska chodím ke cvokařce a beru antidepresiva a musím říct, že až teď na střední poznávám, jaký to je žít...Samozřejmě ve mně ale zůstává ta rozbitá část... je spousta věcí, o kterých neví ani kamarádi, za který se prostě a jednoduše stydím.

8 EWan EWan | E-mail | 8. listopadu 2014 v 17:44 | Reagovat

[4]: Zima je boží, úžasně sterilní a inspirativní :). Ne, já myslim na zimu zevnitř, když se prostě člověku chce smutnit a připadá mu, že svět je ledová pláň, kde neni nikdo, kdo by ho dokázal rozmrazit nebo zahřát úsměvem.Když člověku připadá, že zemře citovým podchlazením...:D.
No, klidně napiš, třeba i na mail, kdyby něco, okay? :)
(Tímhle způsobem potkávám spřízněný duše :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama