alone

21. září 2014 v 16:22 |  words
No jo.
Přála bych si, aby začalo pršet, aby se obloha naplnila šedí a z mraků začaly cedit hektolitry vody.
Přála bych si mít tu možnost zamčít se v pokoji, sednout si na okenní rám, do přehrávače vrazit cédo Arctic Monkeys a nad cigaretovým kouřem pozorovat ten liják. Jen já a nikdo jinej.
Stejně jako vždycky. Jen já.
Celej víkend jsem prospala. Zdají se mi divný sny, který si pak navíc ještě pamatuju. Je to děsný, občas jen čekám, kdy se probudím. Občas civím hodiny do stropu a zkouším ignorovat ten šum v uších a to, že se reálně bojim.
Všechno se děje z nějakýho důvodu.
Občas se světí drobí jako piškoty a občas je to prosvětlený svatý místo na slunci.
Občas mám chuť ti napsat (upřímně a sobecky), že se bojim, že si něco udělám a pak, když zas dokážu racionálně uvažovat, si nadávám.
Občas si myslím, že naše přátelství ještě není úplně rozbitý...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama